O hudbě a poezii s Hearnem Gadboisem

Pro Hearna znamená hudba alternativu k vizuálnímu umění, které dominovalo v jeho dětství. Hearn vyrostl v rodině ilustrátorů, kteří obdivovali umělce jako Vincent van Gogh a Pablo Picasso. Hearn ale nechtěl tyto rodičovské modly – trpící génie – následovat. Místo toho se poohlížel po rockových hvězdách své doby. „Hej, rock stars mají své skupiny. Kreslení není zjevně tou pravou cestou pro mne,“ vtipkuje Hearn. „Vždy mne fascinoval zvuk,“ říká Hearn, „a chtěl jsem se vzdálit výtvarným ikonám mých rodičů.“ Hearn začal hrát na konga a jak narůstaly jeho schopnosti, začal prozkoumávat různé styly prstového bubnování. „Chtěl jsem zjistit, jak různé bubny vypadají, jak znějí a jaký je to pocit na ně hrát.“

Ve veřejné knihovně v Minneapolis, kde v té době žil, objevil starou hudební nahrávku z Ázerbájdžánu. „Znělo to jako precizní indický buben, ale s nádechem afrického dunivého stylu bubnování.“ Tento nový zvuk Hearna okamžitě zaujal. „Bylo to, jako by mne vystřelili na měsíc.“ Když se v roce 1980 přestěhoval do New Yorku, brzy zjistil, že mezi kongo hudebníky je velká konkurence. „Bylo tam tolik vynikajících kongo hráčů, a tak jsem si uvědomil, že kongo bubny nejsou tím pravým nástrojem pro mne.“ Hearn se tedy vrátil zpět ke svému objevu z minneapolské knihovny. Zjistil, že se mu velmi líbí spektrum a hudební možnosti, které poskytuje hra na buben dumbeck. Tehdy se Hearn také poprvé setkal s básníkem Háfezem. „V té době jsem potřeboval nějakou pozitivní energii a jeho práce korespondovala s mojí potřebou.“ Od té doby začal Hearn prožívat smyslovost poezie i v životě.

Jedna z Hearnových oblíbených súfijských básní je „Smutná hra“ od Háféze, která odhaluje nenaplněnost života ve vině. „Dlouhou dobu byl můj život o vině. Každý na někoho ukazoval prstem, ale to není dobrý přístup. Je to velký problém současného světa.“ Hearn se ztotožňuje se strádáním a moudrostí, kterou v poezii nalézá. „Vychází to zase ven z vás vaší hudbou, tomu se nemůžete vyhnout. Lidé jsou lidé a muzikanti hrají také jako lidé. Vyjde to z vás, ať už chcete nebo nechcete.“

Hearn se jako lektor a umělec rád zapojuje v České republice do akcí, jako je Rumi Alive festival, který proběhl v Praze v roce 2007. „Se hrou na dumbeck se můžete setkat po celé Evropě, ale tady v České republice je to neznámá věc. Mám radost, když lidé odcházejí z koncertu a odnášejí si respekt k tomuto typu umění a hudby, kterou předtím nikdy neslyšeli.“ Nicméně Hearnova účast na Rumi Alive festivalu není jen v rovině hudební, ale také politické. Zkoumání Rúmího práce a filosofických myšlenek má pro Hearna velký společenský podtext. „Kdyby Rúmího dílo poznal celý svět,“ říká Hearn, „měli bychom příležitost zkusit vrátit lidskost do politiky.“

..........

Autorka rozhovoru: Gabrielle Smith-Dluhá

Překlad do češtiny: Martina Kvapilová a Jaroslav Kvapil

 

ZPĚT na rozhovory